9.kapitola- teorie 3.část

18. srpna 2012 v 15:38 |  Stmívání

"Aha, jasně." Široce se usmál.

Zaváhala jsem s rukou na klice dveří ve snaze prodloužit ten okamžik.

"Bello?" zeptal se jiným tónem - vážným, ale váhavým.

"Ano?" otočila jsem se horlivě zpátky k němu.

"Slíbíš mi něco?"

"Ano," vyhrkla jsem a okamžitě jsem litovala svého bezpodmínečného souhlasu. Co když mě požádá, abych se od něj držela dál? Takový slib jsem nemohla splnit.

"Nechoď sama do lesa."

Zírala jsem na něj v čirém zmatení. "Proč?"

Zamračil se a jeho oči byly napjaté, když zíral prese mě ven z okna.

"Nejsem to vždycky já, kdo je tam venku nejnebezpečnější. Tahle odpověď ti teď musí stačit."

Lehce jsem se zachvěla z náhlé zlověstnosti v jeho hlase, ale ulevilo se mi. Tenhle slib jsem alespoň mohla snadno dodržet. "Když to říkáš."

"Uvidíme se zítra," povzdechl si a já jsem věděla, že chce, abych už šla.

"Tak tedy zítra." Neochotně jsem otevřela dveře.

"Bello?" Otočila jsem se a on se skláněl ke mně, jeho bledý půvabný obličej byl jenom pár centimetrů od mého. Srdce mi přestalo bít.

"Spi sladce," řekl. Jeho dech mi vanul do tváře a omračoval mě. Byla to ta samá jemná vůně, kterou vonělo jeho sako, ale v koncentrovanější formě. Zamrkala jsem, naprosto omámená. Odklonil se.

Nebyla jsem schopná se pohnout, dokud se můj mozek nějak nesrovnal. Pak jsem nemotorně vystoupila z auta, musela jsem se opřít o dveře. Měla jsem dojem, že slyším, jak se zahihňal, ale ten zvuk byl tak tichý, že jsem si nebyla jistá.

Počkal, až doklopýtám k domovním dveřím, a pak jsem slyšela, jak motor tiše naskočil. Otočila jsem se a dívala se, jak jeho stříbrné auto mizí za rohem. Uvědomila jsem si, že je velká zima.

Mechanicky jsem sáhla pro klíč, odemkla dveře a vstoupila dovnitř.

Charlie zavolal z obývacího pokoje. "Bello?"

"Jo, tati, to jsem já." Vešla jsem, abych ho viděla. Díval se na baseballový zápas.

"Jsi doma brzy."

"Vážně?" Byla jsem překvapená.

"Ještě není ani osm," řekl mi. "Užily jste si to s děvčaty?"

"Jo - byla spousta legrace." Hlava se mi točila, jak jsem se snažila vzpomenout si na celou tu dámskou jízdu, která byla na dnešek v plánu. "Obě si vybraly hezké šaty."

"Jsi v pořádku?"

"Jsem jenom unavená. Hodně jsem se nachodila."

"No, možná by sis měla jít lehnout," pronesl ustaraně. Napadlo mě, jak se asi tvářím.

"Jenom napřed zavolám Jessice."

"Copak jsi s ní zrovna nebyla?" zeptal se překvapeně.

"Ano - ale zapomněla jsem si u ní v autě bundu. Chci mít jistotu, že mi ji zítra přinese."

"No, napřed jí dej šanci dojet domů."

"Správně," souhlasila jsem.

Šla jsem do kuchyně a vyčerpaně padla na židli. Vážně jsem se teď cítila na omdlení. Přemítala jsem, jestli nakonec po tom všem neupadnu do toho šoku. Seber se, řekla jsem si.

Najednou zazvonil telefon, až mě to vyděsilo. Strhla jsem ho z vidlic.

"Haló?" zeptala jsem se udýchaně.

"Bello?"

"Ahoj, Jess, zrovna jsem ti chtěla zavolat."

"Dostala ses domů?" Na hlase bylo znát, že se jí ulevilo… a že je překvapená.

"Ano. Nechala jsem si u tebe v autě bundu - mohla bys mi ji zítra přinést?"

"Samozřejmě. Ale pověz mi, co se stalo!" žádala.

"Hm, zítra - na trigonometrii, ano?"

Rychle pochopila. "Aha, máš tátu doma?"

"Ano, to ano."

"Dobře, tak si popovídáme zítra. Čau!" Slyšela jsem jí na hlase, že už se nemůže dočkat.

"Čau, Jess."

Pomalu jsem stoupala do schodů, mysl mi zatemňovala těžká otupělost. Chystala jsem se do postele automaticky, vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co dělám. Až když jsem byla ve sprše - voda byla příliš horká, pálila mě na kůži - jsem si uvědomila, že mrznu. Divoce jsem se několik minut třásla, než kouřící sprška konečně dokázala uvolnit mé ztuhlé svaly. Pak jsem stála, příliš unavená, abych se pohnula, dokud jsem nevypotřebovala všechnu horkou vodu.

Vyklopýtala jsem ven a pevně jsem se zabalila do osušky ve snaze udržet si teplo z vody, aby se bolestivá třesavka nevrátila. Rychle jsem se převlékla na spaní a vlezla si pod deku, stočila se do klubíčka a objala si kolena, abych se udržela v teple. Roztřáslo mě pár malých záchvěvů.

Mysl mi pořád omámeně vířila, plná obrazů, kterým jsem nerozuměla, i takových, které jsem se ze všech sil snažila potlačit. Zpočátku se nic nezdálo jasné, ale jak jsem postupně upadala do nevědomí, pár věcí mi jasně došlo.

Ve třech bodech jsem si byla naprosto jistá. Zaprvé, Edward je upír. Zadruhé, část jeho osobnosti - a já jsem nevěděla, jak silná je to část - žízní po mé krvi. A zatřetí, jsem do něj bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama